Může za to moje máma! A můj táta! A vlastně i brácha, který tam moc prosil, až rodiče svolili. Nejdříve si rodiče jen pohrávali s myšlenkou, že by to mohli udělat, ale když viděli prosebné oči svého mladšího syna, tak se rozhodli, že je to na pevno. A vůbec je nezajímalo, jak se cítím já, starší dcera, která se má vydat v milost a nemilost takovému velkému monstru?
Nebyla jsem ráda, přece jen čtyři kola a pevná půda pod nohama jsou pro mne důležité. Ale proč by benjamínek neměl mít zážitek, že? A tak se skoro celá naše rodina jednoho dne sbalila a vydala se na první dovolenou k moři, letecky!
Pro někoho to může být velkolepé, usednout do letadla, kdy vás letušky seznámí s leteckým řádem, s tím, co dělat, když vypadne kyslíková maska, ale pro mne byly tyto informace katastrofické, už jsem viděla, jak se letadlo řítí dolů a jak umíráme někde, kde už nás nikdo nenajde. Svírala jsem křečovitě ručku sedadla až mi zbělely klouby a modlila se, i když jsem nevěřící, ale v tu chvíli bych byla asi vše, jen prosím, přežít!
Když jsme přistáli, vystoupili jsme z letadla a mne na schůdcích ovanul teplý mořský vzduch, samou krásou jsem se udusila. Nemohla jsem uvěřit, že vdechuju takový horký vzduch, a nějak se mi jej nedostávalo. Ovšem, po pár minutách to přešlo. Byli jsme přesunuti na odbavení, kde nám popřáli příjemný pobyt (to mám od rodičů, jelikož já těm lidem nerozuměla) a pak jsme šli lovit kufry. Musím říct, tohle byl pro mne druhý největší zážitek. Když jezdily na páse, kolem nás a my hledali naše zavazadla, byla to pro mne velká sranda a na nějaký strach z letu už jsem dávno zapomněla.
Poté jsme byli převezeni na ubytování, kde rodiče zaveleli najít jen plavky a jde se k moři. No, co myslíte, že jsem udělala jako první? Oblíkla plavky, rozběhla se z hotelu, přes cestu se ohlídla a pádila si to přes písečnou pláž přímo k moři. Už jsem se zmínila, že k moři jsme se dostali odpoledne, tím pádem bylo vše od slunce vyhřáté? A zmínila jsem se, že písek byl horký tak, až jsem myslela, že mám nohy sám puchýř? Ne? Tak teď vám to říkám.
Skákala jsem střídavě na jedné, pak na druhé noze a dokola jsem opakovala: „To to pálí! Au! Pálí!“ a pořád dokola.
Otec přišel vysmátý, chytil mne a přenesl na kraj moře. Tam už byl písek chladnější, mokrý a vydržela jsem stát. Když jsem poprvé uviděla nekonečný obzor moře, tu krásu, cítila tu vůni mořské vody, byla jsem v sedmém nebi.
A víte, co udělá typický Čech, kdy je poprvé u moře? Napije se ho, aby zjistil, jestli je opravdu slané…
Dřepla jsem si trochu do hloubky, otevřela pusu a čekala… První vlna byla, dá se říct, obrovská, takže nejen, že jsem měla plná ústa hnusné slané vody, ale spláchla mne totálně celou. Takže voda v uších, očích, v puse a naši opět měli o zábavu postaráno. Protože já řvala jako tur, že mě štípou oči, že mě bolí bříško, že mi je špatně a tak dále.
Poté se situace uklidnila a já si začala užívat dovolenou s našimi a bráškou pořádně. Výlety, zábava, opalování, dobré jídlo, plno slunce. A když se blížil konec, tak jsem nebyla ráda, že musíme letět a zážitky od moře předčily i můj strach z letadla. A víte co? Od té doby létám pořád.
Mnoho lidí létá k moři i na podzim, velmi oblíbený je Egypt.