Byl krásný začátek devadesátých let, když jsme se poprvé jako mladá rodinka vydali na opravdovou dovolenou. Získal jsem tehdy trochu překvapivě od odborářů poukaz na podnikovou rekreaci kamsi do jižních Čech, což bylo pro nás, žijící u hranic s tehdejší NDR, málem na konec světa.
Dovolená v jižních Čechách
V řeči dnešní doby to měl být pobyt „all inklusiv“, takže očekávání byla veliká. Navíc už i doba byla příznivá k návštěvě dříve zakázané země, jakou bylo Rakousko.
Auta v té době ještě nemaje, spojili jsme se s přítelem, který si právě pořídil úžasnou novou bílou Škodu 120, a vybaveni čerstvými cestovními pasy jsme vyrazili. Cítili jsme se tak dospělí! Cílem naší cesty měla být jakási obec Nové Dvory nedaleko Týna nad Vltavou.
Ty Nové Dvory jsme našli, ale obec to nebyla. Ukázalo se, že je to bývalý statek na samotě, přestavěný na podnikovou rekreačku. Ležel na cípu země, přesně na soutoku Lužnice a Vltavy, dokonale na tehdejší dobu vybaven – nechyběly kurty, minigolf a koupání – a dokonale izolovaný od světa. Tehdy jsme to tak nevnímali a navíc jsme měli k dispozici auto, ale … pohledem dnešní doby to byl úžasný skanzen právě odcházejících časů. Ovšem my, ve víru té dospělosti, jsme to tak nebrali.
Byla to naše první dovolená s malou dcerou a užívali jsme jí naplno.
Z jižních Čech jako takových jsme toho vlastně moc neviděli, a i když jsme pár výletů do okolí jistě podnikli, nezachovala se ani fotka, ani vzpomínka.
První dovolená v Rakousku
Co ovšem zůstalo nezapomenutelně zapsáno v paměti, byl onen výpad do Rakouska. Vyrazili jsme si až do Linzu, netuše, jak daleko to vlastně je. Vzpomínám na první hraniční kontrolu v životě, na to, jak jsme pak užasle koukali z okna auta na uklizenou krajinu, na posečené příkopy u silnice, a spoustu dalších věcí, které byly v tehdejším Československu naprosto nemožné. Vzpomínám, jak jsme kroužili Linzem a nevěděli kde zaparkovat, a když se nám to podařilo, jak jsme bloudili jen těmi nejbližšími ulicemi, abychom se neztratili. Jak jsme vůbec nevěděli kde a co hledat, jak jsme se fotili u cizích zaparkovaných aut – jakože jsme ti machři – a jak jsme nakonec ani nedokázali najít nějaké hlavní náměstí, které dělá město městem. Tuším, že jsme si tenkrát dokázali za těch pár šilinků koupit alespoň zmrzlinu, i když jsme nikdo německy neuměli ani slovo.
Vlastně to bylo velké fiasko, ale pro nás tehdy zásadní pokrok. Snad proto to zůstalo takhle v paměti. Nádherná první dovolená – a do těch jižních Čech jsme se později ještě vrátili a opravdu je trochu poznali.
Do Rakouska (ale i Německa, Polska či Slovenska) můžete vyrazit i nyní, aktuálně třeba na adventní trhy.