Psal se rok 1992, právě jsem oslavila 12té narozeniny a čekala mě první zahraniční dovolená. Moje čiperná babička se rozhodla, že musím poznat její rodnou zemi Ukrajinu. Vyrazily jsme jednoho letního rána vlakem z Chomutova. K cíli naší cesty jsme se dopravovaly střídavě vlakem a autobusem.
Pořadí, v jakém se obměňovaly tyto dopravní prostředky, si dnes již moc nevybavuji.
Vlakem na Ukrajinu. Slovensko a vlakové nádraží Bratislava
Několik vzpomínek na průběh cesty mi však v paměti zůstalo. První vzpomínkou je vlakové nádraží v Bratislavě. Stály jsme na peronu a schylovalo se k večeru. Najednou se okolo nás vyrojil zástup slovenských vojáků. Babička v tu chvíli zpanikařila a z utkvělou představou, že vojákům nejde o nic jiného, než ukořistit, odvléci a zneužít její ubohou vnučku, kolem mě kroužila jako sup a zmateným vojákům mávala před očima pěstí.
Hranice Slovensko – Ukrajina
Další, ne zrovna příjemnou vzpomínkou, byl přechod slovenských hranic s Ukrajinou. Ukrajinští celníci nás nejspíš v domnění, že s babičkou pašujeme drogy a zbraně, nahnali do jakési budovy, kde nám bylo přikázáno vyložit veškerý obsah našich zavazadel a svléci se do spodního prádla. Zklamaní svým mylným úsudkem nám po této proceduře dovolili obléci si svršky, zabalit svých pět švestek a vkročit na ukrajinskou půdu.
Cestování po Ukrajině
Cestování po Ukrajině si vybavuji dost zřetelně, jelikož jsem měla možnost seznámit se s tamními vlaky. Ukrajinský vlak, to byla v té době hromada rezavého supícího železa. Do jednoho takového jsme nastoupily a já jsem měla celou noc možnost pozorovat, jak mi z díry v podlaze létají k nohám jiskry a to vše za vydatné zvukové kulisy v podobě chrápání mé babičky.
Vlak vypadal skoro jako tento
Následujícího rána jsme dorazily do cíle, jímž byl městečko Ternopil, ležící v západní části Ukrajiny na řece Seret. Zde jsem zažila kulturní šok. Špatný dojem jsem měla už na nádraží, kde na nás dýchala směsice bídy a utrpení v podobě žebrajících dětí a postižených lidí. Ve městě to nebylo o mnoho lepší. Na každém rohu byly k vidění poničené budovy a vyrabované obchody. Jen kostely zde byly krásné, budily dojem zlatých šperků mezi hromadami kamení.
Cestování autem na Ukrajinu problém není, ale rozhodně doporučuji ubytování rezervovat předem na Booking.com
Na jednom nevábně vyhlížejícím sídlišti nás v prostě zařízeném bytě očekávali naši příbuzní – teta a strýc (nevím, z jakého kolene) a babičky bratr. Ve městě jsme se zdržely asi týden, poté jsme se přesunuly do malé vesničky Stizhok, nacházející se v Ternopilské oblasti. V této vesnici se narodila moje babička.
Zprávy z Ukrajiny před 20 lety byly možné pouze díky poště, nyní v digitálním věku a internetu je to mnohem jednodušší.
Po příjezdu do vsi jsem měla dojem, že jsem ocitla v minulém století. Mezi loukami a poli byly rozesety malé dřevěné domečky, okolo cest se pásli koně a krávy.
Ubytovaní jsme byly u babiččina druhého bratra a jeho ženy. Domek byl prostě zařízen, marně byste v něm hledali toaletu, koupelnu a kuchyň. Toaleta byla dřevěná kadibudka na dvorku, u jejíchž dveří byl k mému zděšení uvázaný vzteklý pes. Koupelnu představovala studna na dvorku a kuchyň byla dřevěná kůlna, kde se vařilo společně pro lidi a zvířata.
Svatba na Ukrajině
Pobyly jsme zde tři týdny a já si dodnes některé zážitky vybavuji, jako bych je prožila nedávno. Jedním z nejsilnějších zážitků byla ukrajinská svatba. Jelikož na této vsi byli všichni příbuzní, záhy jsem pochopila, že i já, jakožto babičky vnučka, jsem zde všemi přijímána s otevřenou náručí a to doslova. Umím si představit, že bych sem jednou vyrazila se svým budoucím manželem na svatební cestu. Svatba byla vhodnou příležitostí ke sblížení se s těmito srdečnými lidmi. Nevím sice, kdo si koho bral, ale svatba to byla pěkná, s obřadem v kostele a hostinou uprostřed luk. Vodka tekla proudem, pili staří i mladí, jen mě babička bedlivě hlídala a tím uchránila moje netrénovaná játra.
Krásné vzpomínky mám také na plavení koní na nedalekém jezírku. O něco méně hezkou vzpomínku mám na dojení krávy, kdy jsem dostala ránu rohem do hlavy. V mém úsilí přiložit v domácnosti ruku k dílu mě však tato zkušenost neodradila a já jsem se naučila hrabat seno, kydat hnůj a další zajímavé věci, které se mi vzhledem k tomu, že žiji v paneláku, dodnes nikdy nehodily.
S hygienou to zde opravdu nepřehání
Zajímavé zážitky jsem měla nejenom já, ale i obyvatelé vesničky si díky mé přítomnosti zpestřili život. Například se na mě každé ráno chodili dívat ke studni, jak si čistím zuby kartáčkem a pastou. Zřejmě nic takového doma neprovozovali a již chápu příčinu toho, proč měla většina obyvatel v puse tak málo zubů. Obecně jsem byla z hygienických poměrů, které zde panovaly, trochu na rozpacích: Odpad z domácností házeli všichni obyvatelé do strouhy za plot jejich obydlí. V případě deštivého počasí se rozlévala vesnicí zapáchající břečka. V kuchyni běhaly slepice a spokojeně vykonávaly svoji potřebu na plotně. Mléko se dojilo do kýblů, ze kterých teta před nadojením vysypala napadaný prach a slámu. Mléko z těchto nádob neprocházelo varem, ale okamžitě se konzumovalo. S tělesnou hygienou si obyvatelé hlavu také moc nelámali, koupelnu měla z celé vsi pouze teta Rája a díky této vymoženosti byla považována za nejlepší partii v okolí.
I přes některé strastiplné situace, jež nás na cestě doprovázeli, na tuto dovolenou stále moc ráda vzpomínám. Díky babičce, která dnes již bohužel nežije, jsem měla možnost poznat část země, kam noha turisty běžně nevstupuje.
Informace nejen turistické
Podrobná mapa Ukrajiny (Google mapy)
Hlavní město je Kyjev
Ukrajina Wikipedie – historie, zajímavosti, měna, vlajka, Rusko
Velvyslanectví Ukrajiny v České republice
Ukrajina aktuálně dnes (rok 2016)
Situace na Ukrajině je taková, že válka a boje v Donbasu na východě země pravděpodobně ustaly, jak hovoří poslední zprávy.
Článek popisuje oblast Zakarpatská Ukrajina (anglicky Ukraina), která je v západní části státu a rozhodně nemusíte mít obavy o bezpečnost, díky opravdu velké rozloze země i vysokému počtu obyvatel, kterých zde žije 45 miliónů.